Navigace: Obsah | Boxy | Hlavní menu | Patička
< zpět
9. 10. 2020

INFORMACE K VÝUCE V TÝDNU OD 12.10.2020

Vážení a milí rodiče,

opět si Vás dovoluji oslovit dopisem, ale tentokrát v této podobě možná naposledy. O tom ale až v závěru dopisu.

Rád bych Vás informoval (ne naší vinou) o trochu nepřehledné situaci ohledně podoby vyučování na ZUŠ. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT) na začátku října rozhodlo, že vzhledem k vyhlášenému nouzovému stavu bude od pondělí 5. října 2020 přerušena výuka ve všech uměleckých oborech a v Manuálu pro distanční výuku uvedlo, že školy by měly přejít na jednotnou komunikační platformu, aby v budoucnu mohlo probíhat distanční vzdělávání bez potíží.

Proto jsme neprodleně přistoupili k nastavení celé školy (960 žáků) na platformu Google Classroom a vše připravili k „ostrému“ spuštění a vyzkoušení v následujícím týdnu (od pondělí 12. října 2020). Nebylo vůbec snadné vše logisticky připravit, proškolit všechny učitele atd.. Školu máme nyní (podle pokynu MŠMT) připravenou a zbývá to pouze od pondělí vyzkoušet. Do toho pan ministr školství ve čtvrtek večer oznámil, že v ZUŠ bude možná individuální výuka (bez specifikace, zda to platí i pro žáky ve skupině dvou a více, což je v ZUŠ také „individuální“, bez vyjasnění, co s předmětem zpěv apod.).  

Určitě se všichni těšíme na možnost obnovení prezenční výuky, i když zatím pouze u některých žáků, a jsme přesvědčeni, že osobní kontakt s dětmi není při uměleckém vzdělávání ničím nahraditelný. Zároveň bych Vás ale rád ujistil, že v žádném případě nechceme a nebudeme kopírovat některé chaotické a nekonzistentní kroky státu a měnit naše rozhodnutí každý týden.

Proto v následujícím týdnu budeme postupovat podle plánu, se kterým jsem Vás seznámil v minulém týdnu. Spustíme „ostré“ ověření fungování distanční výuky na jednotné digitální platformě a všem žákům (ne všichni mohou být vzděláváni individuálně) tak zajistíme možnost výuky (tedy i kolektivním oborům), včetně těch, kteří se věnují více rizikovým předmětům a oborům, jako jsou dechové nástroje, zpěv, taneční obor. Možnost prezenční výuky (pokud dojde k domluvě s pedagogem) sice zůstává v platnosti, ale chtěl bych Vás požádat o zohlednění faktu, že tento týden je určen především ke spuštění platformy Google Classroom (v týdnu od 19. 10. 2020 již bezproblémově zahájíme tzv. „smíšenou“ podobu vzdělávání - prezenční i distanční dohromady).    

A nyní k onomu „poslednímu“ oslovení dopisem. Cítím, že takováto komunikace je v této době ze strany vedení školy poněkud jednosměrná a Vám neumožňuje reagovat, dotazovat se, upřesnit si informace apod.. (a každý nemá náladu a čas psát řediteli emailové zprávy). Proto od tohoto pondělí 12. 10. 2020 (slavnostně :-)) zahajuji každotýdenní osobní setkání s Vámi na platformě ZOOM, kde bychom si mohli o vzdělávání vašich dětí promluvit přímo, vzájemně se poradit a možná se v této nelehké době i podpořit.

Bližší informace k pondělnímu „volejte řediteli“ :-) Vám včas zašlu na Vaše emailové adresy.

S pozdravem a přáním klidného víkendu!

Bc. Jiří Stárek, ředitel školy

  • Skrýt detail ×
    Hornista Honza: vlastním webem proti koronakrizi

    1. Honzo, jak dlouho chodíš do ZUŠ Hostivař a na co hraješ?
    Do ZUŠ Hostivař chodím už pět let, tudíž jsem v pátém ročníku a hraju na lesní roh.

    2. Zjistili jsme, že tvůj další koníček je i programování, jak ses k tomu dostal?
    S programováním jsem se poprvé setkal asi před třemi, čtyřmi roky, a to ve Stanici techniků Vyšehrad, zde jsem chodil na několik kroužků, které mi pomohly se začátky. Během těchto let se stalo programování mým velkým koníčkem a docela jsem se v něm zdokonalil.

    3. Zapojil ses i v rámci současné situace s koronavirem, o co přesně jde?
    Na konci března jsem naprogramoval a spustil webovou stránku „Dobrá pomoc“. Najdete ji na: http://dobrapomoc.jednoduse.cz Cílem této stránky - kromě toho, že jsem se toho při její tvorbě hodně naučil - je propojit lidi, kteří potřebují pomoc, s těmi, kteří ji naopak nabízejí.

    4. Jak tě to vlastně napadlo? Inspiroval tě někdo nebo jsi prostě chtěl sám nějak pomoct?
    Když začala karanténa v celém Česku, tak jsme doma přemýšleli, jak bychom mohli pomoct. Znali jsme spoustu lidí, kteří nabízeli pomoc, a některé, kteří ji naopak potřebovali. Tito lidé o sobě ale navzájem nevěděli a nemohli se proto dobře spojit, tak jsme dostali nápad vytvořit tuto stránku.

    5. A dělal jsi ty stránky sám nebo jsi s někým spolupracoval?
    Stránky jsem dělal úplně sám a když jsem něco nevěděl, musel jsem si to najít na internetu.

    6. Tak to smekáme. Co máš dalšího v plánu s muzikou a s programováním?
    Co se týče hudby, určitě s vámi chci zůstat na této ZUŠ a pokračovat v hraní na lesní roh u paní učitelky Stejskalové a taky v orchestru, doufám, že už brzy ne virtuálně…Programováním bych se jednoho dne chtěl živit, takže s tím budu nadále pokračovat a uvidím, kam se dostanu.

    Jan Štaffa, 15 let, 5. ročník – hra na lesní roh

    Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým

    Danielo, jak dlouho už na naší škole studuješ zpěv?
    Se sólovým zpěvem jsem v ZUŠ Hostivař začala v šesti letech, takže momentálně studuji 13. rokem. Mimo to jsem o rok později začala i se sborovým zpěvem, který jsem s roční pauzou studovala až do loňského roku.

    Studuješ zároveň dvě vysoké školy a do toho sis vymyslela v loňském roce organizaci benefičního koncertu ve Vinohradské nemocnici. Jak tě to napadlo a pro koho koncert byl určený?
    Když jsem začínala u dobrovolníků, zmiňovala jsem, že už dlouho zpívám a ráda bych jim kdykoliv zazpívala, ať už pacientům nebo dobrovolníkům. Po nějakém čase se naskytla možnost při poděkování dobrovolníkům. Tak jsem se s mojí koordinátorkou domluvila, že by bylo skvělé nějaký koncert pro dobrovolníky uspořádat a poděkovat jim tak za jejich docházení na oddělení.

    Jaké to bylo sama na vlastní pěst takovou akci organizovat? Překvapilo tě něco?
    Myslím, že kdybych měla vše zorganizovat úplně sama, nikdy by se tak skvělá akce neuskutečnila. Primární podnět a zajištění komunikace stran byly sice z mé strany, ale velmi mi pomáhala paní učitelka Valentová a i ostatní učitelé ze školy. Překvapilo mě především to, kolik dětí ze sboru mělo o akci zájem a bylo z nápadu nadšených. Měla jsem totiž trochu obavy, ale ty nakonec byly úplně zbytečné.

    Jak ses vlastně k dobrovolnické práci dostala a co přesně kromě benefičního koncertu, který byl taková třešinka na dortu, pravidelně v téhle oblasti děláš?
    Již nějakou dobu jsem si o dobrovolničení zjišťovala informace. Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým a když mi bylo 18, prostě jsem si řekla, že do toho půjdu. Náplní mojí role jako dobrovolníka je, že pravidelně každý týden docházím na zvolené oddělení a tam s pacienty dělám to co chtějí, aby se cítili co nejlépe: čteme si, povídáme si, hrajeme hry apod. Kromě těchto týdenních návštěv se pak, pokud můžu, účastním například mikulášské nadílky, kdy s balíčky obcházíme oddělení, nebo vánočního zpívání pro pacienty a dalších akcí.

    Dá se to vlastně všechno stíhat? Zpívání, školy, dobrovolničení, organizace koncertu...
    I když toho není zrovna málo, stíhat se to dá. Samozřejmě jsou lepší a horší období. Já se snažím si věci nějak rozvrhnout a když je nejhůř (což bude asi až o zkouškovém) snažím se nehroutit a říkám si, že pokud nejde o zdraví, bude to v pohodě. Velkou podporou jsou pro mě samozřejmě i rodiče, kteří mi pomáhají, jak jen můžou. A někdy mi taky samozřejmě pomůže kus čokolády :-)

    Bude mít koncert nějaké pokračování v letošním roce?
    Byla bych moc ráda, kdyby se letos dal uskutečnit ještě další koncert, a to opět jako poděkování pro dobrovolníky. Je totiž dle mého názoru opravdu důležité ukázat jim, že si ceníme jejich práce dobrovolníka, kdy každý týden věnují několik hodin svého času, aby pomohli ostatním.

    Tak držíme palce, ať se koncert vydaří, a děkujeme za inspiraci!

    Knoflíkový akordeon - na to se moc těším!

    Ahoj Míšo, ty jsi se nedávno zúčastnil akordeonové soutěže se skvělým výsledkem, můžeš nám o tom něco říci?

    Byla to soutěž Pražský akordeon ve Stodůlkách a z 21 účastníků v mé kategorii jsem získal Zlaté pásmo. Zahrál jsem si pak i na koncertě vítězů svou oblíbenou skladbu Rytíři na koních, kterou mám moc rád – je to bojovná skladba, kde si představuji souboj rytířů s pohádkovýn drakem.

    Vím, že to nebyla tvá první soutěž, soutěžil jsi už minulý rok na akordeonové soutěži pořádané MŠMT, kde jsi obsadil druhé místo, často hraješ na koncertech, přesto, měl jsi před soutěží trému?

    Chodím ještě na fotbal a v ten samý den jsme měli před soutěží fotbalový zápas. Byl to tedy i závod s časem, abych soutěž včas stihl, takže na trému ani nezbyl čas.

    Soutěžil jsi s klávesovým akordeonem, ale slyšel jsem, že od září chystáš nějakou změnu, povíš nám o tom něco?

    Ano, doteď jsem hrál na klávesový akordeon a od září se těším, že se začnu učit na knoflíkový akordeon. Viděl jsem jich spoustu na soutěži a „knoflíky“ se mi zalíbily.

    Proč, má knoflíkový akordeon nějaké výhody?

    Zkusil jsem si zahrát na akordeon mého pana učitele a všechny tóny jsou blíže u sebe než u kláves. Můžu pak třeba lépe svázat větší intervaly a přitom mít uvolněnou pravou ruku. Nástroj je i menší a přitom má větší rozsah.

    To zní skvěle, a máš už s rodiči vybraný nějaký akordeon?

    Ano, líbil se mi jeden od firmy Hohner – černý s oranžovými pruhy:-), ale ten je moc drahý, stojí 180.000,.Kč. Vybrali jsme ale jiný, také moc hezký a teď už se nemůžu dočkat až ho budu mít.

    Míšo, přeji Ti ať se nového nástroje brzy dočkáš a budeš tak hraním nadále dělat radost sobě i všem svým posluchačům. Děkuji Ti za rozhovor.

  • Doporučujeme >



Hlavní stránka