Navigace: Obsah | Boxy | Hlavní menu | Patička

historie školy

 
  historie
 
   
 

V Hostivaři byla v první polovině minulého století (1949) založena Hudební škola. Své sídlo měla v ulici U hostivařského nádraží. Později byla převedena do oblasti Strašnic (dnešní ZUŠ Olešská). Po vzniku nového sídliště byla založena pobočka v Zahradním Městě. V roce 1968 si rodičovská veřejnost i pedagogové prosadili osamostatnění této pobočky a vznikla tak Lidová škola umění Jabloňová 30, jako instituce pro umělecké vzdělávání dětí z oblasti Zahradního Města, Hostivaře, Horních Měcholup. Místo ředitele a všechna místa učitelů byla v té době obsazena na základě konkurzního řízení, což nebylo v těchto letech zcela běžné. Škola tak dostala do vínku zdravé základy. Svou činnost zahájila 1. září 1969.

Prvním ředitelem se stal klavírní pedagog Miloš Žižka, který vedl školu 27 let. Jeho zásluhy o pozdější úspěšné fungování školy byly zcela zásadní. Zpočátku se zde vyučovalo 291 žáků pod vedením deseti učitelů v hudebním a výtvarném oboru. Výjimečnou atmosférou v učitelském kolektivu a důrazem na kvalitu vzdělávání si škola brzy získala velmi dobrou pověst.

Významné bylo kytarové oddělení, kde vyučoval učitel Emil Mleziva sólovou i souborovou hru. Vrcholného úspěchu ve své pedagogické práci dosáhl v roce 1973, kdy jeho žáci po mnoha úspěších v celopražském kole soutěže LŠU získali 8 prvních cen v celostátním kole v Příbrami. Tento výsledek nemá dodnes z celostátního pohledu srovnání. Ve stejném roce byl ředitel Žižka po několika oceněních svých žáků vyhlášen porotou mezinárodní klavírní soutěže v Ústí nad Labem nejlepším československým učitelem.
V klavírním oddělení se výuce sóĺové i čtyřruční hře věnovala i učitelka Eva Černilová. Výtvarný obor byl veden akademickým malířem Václavem Kocourkem. Tento zaujatý pedagog byl i významný umělec (např. autor emotivních výtvarných řešení mnoha poštovních známek z poválečného období). Po odchodu Václava Kocourka do důchodu převzala výuku výtvarného oboru na škole  akademická sochařka Eva Šťastná, která obohatila výuku o nové pohledy a další výtvarné techniky.
Výrazných kvalit dosahovalo i dechové oddělení, kde žáci učitelky Heleny Tylšarové (flétna) patřili k nejlepším nejen na uměleckých soutěžích, ale i na nejrůznějších veřejných koncertech a vystoupeních. Významné bylo sedmileté působení klarinetisty a člena souboru Musica Bohemica Josefa Krčka. Z nejlepších žáků školy založil dechový kvintet, který získal nejen 1. cenu v celostátním kole soutěže LŠU a zvítězil i v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga se skladbou svého učitele. Pod jeho vedením působilo ve škole též několik folklórních souborů (např. dudácká muzika) i soubory, které pěstovaly umělecké pojetí lidové hudby na autentických historických nástrojích. V roce 1980 školu reprezentovaly dva z těchto souborů na světovém kongresu a festivalu mladých hudebníků ISME.
Zpočátku méně výrazné bylo smyčcové oddělení, kde se nejprve vyučovala pouze hra na housle. Práci úspěšně oživili mladí učitelé Hana Petrdlíková a Miroslav Pikhart, ale jejich působení ve škole nebylo dlouhé. Od 1. února 1973 začal vyučovat houslovou hru učitel Jan Klaus a po příchodu učitelky Marie Purgerové se brzo rozvinula i hra na violoncello. Učitelé v této době připravili mnoho žáků ke zkouškám na profesionální umělecké školy (konzervatoře, střední výtvarné školy atd.), z nichž mnozí jsou dnes již dlouholetí aktivní umělci.
Postupem času byl ve škole zaveden Literárně dramatický obor a Taneční obor.

V průběhu let vznikla nová sídliště v Hostivaři, Horních Měcholupech a omezené prostory v Jabloňové ulici přestávaly stačit zájmu dětí z těchto oblastí. Počet učitelů dosáhl šestnácti a maximum vyučovaných žáků bylo 411. Bylo nutné územní přesídlení školy více do středu oblasti svého působení a získání větších kapacit pro výuku. V únoru 1984 tedy škola přesídlila do budovy bývalé ZŠ na Trhanovském náměstí 8. V tomto novém prostředí bylo možné rozšířit učitelský sbor, zavést výuku dalších hudebních nástrojů a dát tak možnost uměleckému vzdělávání podstatně většímu počtu žáků.


Po sametové revoluci v roce 1989 se celkově zlepšily podmínky i dostupnost výuky. Název Lidová škola umění (LŠU) se změnil na Základní umělecká škola (ZUŠ) a vrátil se tak k původně používanému názvu těchto škol ještě před rokem 1945 (Základní hudební školy). Postupně byla zavedena detašovaná  pracoviště v prostorách MŠ Boloňská v Horních Měchlupech, ZŠ Bellova a ZŠ Edisonova v Petrovicích. V roce 1996 škola přecházela na tzv. právní subjektivitu, do důchodu odešel dlouholetý ředitel Miloš Žižka a do funkce byl poté  jmenován jeho dosavadní zástupce ředitele Jan Klaus, který ve funkci působil do roku 2001. Od 1. 8. 2001 byl jmenován ZUŠ Hostivař Jiří Stárek, který na škole působil jako zástupce ředitele, učitel zobcové flétny, klarinetu a saxofonu.

  • Skrýt detail ×
    Knoflíkový akordeon - na to se moc těším!

    Ahoj Míšo, ty jsi se nedávno zúčastnil akordeonové soutěže se skvělým výsledkem, můžeš nám o tom něco říci?

    Byla to soutěž Pražský akordeon ve Stodůlkách a z 21 účastníků v mé kategorii jsem získal Zlaté pásmo. Zahrál jsem si pak i na koncertě vítězů svou oblíbenou skladbu Rytíři na koních, kterou mám moc rád – je to bojovná skladba, kde si představuji souboj rytířů s pohádkovýn drakem.

    Vím, že to nebyla tvá první soutěž, soutěžil jsi už minulý rok na akordeonové soutěži pořádané MŠMT, kde jsi obsadil druhé místo, často hraješ na koncertech, přesto, měl jsi před soutěží trému?

    Chodím ještě na fotbal a v ten samý den jsme měli před soutěží fotbalový zápas. Byl to tedy i závod s časem, abych soutěž včas stihl, takže na trému ani nezbyl čas.

    Soutěžil jsi s klávesovým akordeonem, ale slyšel jsem, že od září chystáš nějakou změnu, povíš nám o tom něco?

    Ano, doteď jsem hrál na klávesový akordeon a od září se těším, že se začnu učit na knoflíkový akordeon. Viděl jsem jich spoustu na soutěži a „knoflíky“ se mi zalíbily.

    Proč, má knoflíkový akordeon nějaké výhody?

    Zkusil jsem si zahrát na akordeon mého pana učitele a všechny tóny jsou blíže u sebe než u kláves. Můžu pak třeba lépe svázat větší intervaly a přitom mít uvolněnou pravou ruku. Nástroj je i menší a přitom má větší rozsah.

    To zní skvěle, a máš už s rodiči vybraný nějaký akordeon?

    Ano, líbil se mi jeden od firmy Hohner – černý s oranžovými pruhy:-), ale ten je moc drahý, stojí 180.000,.Kč. Vybrali jsme ale jiný, také moc hezký a teď už se nemůžu dočkat až ho budu mít.

    Míšo, přeji Ti ať se nového nástroje brzy dočkáš a budeš tak hraním nadále dělat radost sobě i všem svým posluchačům. Děkuji Ti za rozhovor.

  • Doporučujeme >



Hlavní stránka