Navigace: Obsah | Boxy | Hlavní menu | Patička

historie školy

 
  historie
 
   
 

V Hostivaři byla v první polovině minulého století (1949) založena Hudební škola. Své sídlo měla v ulici U hostivařského nádraží. Později byla převedena do oblasti Strašnic (dnešní ZUŠ Olešská). Po vzniku nového sídliště byla založena pobočka v Zahradním Městě. V roce 1968 si rodičovská veřejnost i pedagogové prosadili osamostatnění této pobočky a vznikla tak Lidová škola umění Jabloňová 30, jako instituce pro umělecké vzdělávání dětí z oblasti Zahradního Města, Hostivaře, Horních Měcholup. Místo ředitele a všechna místa učitelů byla v té době obsazena na základě konkurzního řízení, což nebylo v těchto letech zcela běžné. Škola tak dostala do vínku zdravé základy. Svou činnost zahájila 1. září 1969.

Prvním ředitelem se stal klavírní pedagog Miloš Žižka, který vedl školu 27 let. Jeho zásluhy o pozdější úspěšné fungování školy byly zcela zásadní. Zpočátku se zde vyučovalo 291 žáků pod vedením deseti učitelů v hudebním a výtvarném oboru. Výjimečnou atmosférou v učitelském kolektivu a důrazem na kvalitu vzdělávání si škola brzy získala velmi dobrou pověst.

Významné bylo kytarové oddělení, kde vyučoval učitel Emil Mleziva sólovou i souborovou hru. Vrcholného úspěchu ve své pedagogické práci dosáhl v roce 1973, kdy jeho žáci po mnoha úspěších v celopražském kole soutěže LŠU získali 8 prvních cen v celostátním kole v Příbrami. Tento výsledek nemá dodnes z celostátního pohledu srovnání. Ve stejném roce byl ředitel Žižka po několika oceněních svých žáků vyhlášen porotou mezinárodní klavírní soutěže v Ústí nad Labem nejlepším československým učitelem.
V klavírním oddělení se výuce sóĺové i čtyřruční hře věnovala i učitelka Eva Černilová. Výtvarný obor byl veden akademickým malířem Václavem Kocourkem. Tento zaujatý pedagog byl i významný umělec (např. autor emotivních výtvarných řešení mnoha poštovních známek z poválečného období). Po odchodu Václava Kocourka do důchodu převzala výuku výtvarného oboru na škole  akademická sochařka Eva Šťastná, která obohatila výuku o nové pohledy a další výtvarné techniky.
Výrazných kvalit dosahovalo i dechové oddělení, kde žáci učitelky Heleny Tylšarové (flétna) patřili k nejlepším nejen na uměleckých soutěžích, ale i na nejrůznějších veřejných koncertech a vystoupeních. Významné bylo sedmileté působení klarinetisty a člena souboru Musica Bohemica Josefa Krčka. Z nejlepších žáků školy založil dechový kvintet, který získal nejen 1. cenu v celostátním kole soutěže LŠU a zvítězil i v mezinárodní rozhlasové soutěži Concertino Praga se skladbou svého učitele. Pod jeho vedením působilo ve škole též několik folklórních souborů (např. dudácká muzika) i soubory, které pěstovaly umělecké pojetí lidové hudby na autentických historických nástrojích. V roce 1980 školu reprezentovaly dva z těchto souborů na světovém kongresu a festivalu mladých hudebníků ISME.
Zpočátku méně výrazné bylo smyčcové oddělení, kde se nejprve vyučovala pouze hra na housle. Práci úspěšně oživili mladí učitelé Hana Petrdlíková a Miroslav Pikhart, ale jejich působení ve škole nebylo dlouhé. Od 1. února 1973 začal vyučovat houslovou hru učitel Jan Klaus a po příchodu učitelky Marie Purgerové se brzo rozvinula i hra na violoncello. Učitelé v této době připravili mnoho žáků ke zkouškám na profesionální umělecké školy (konzervatoře, střední výtvarné školy atd.), z nichž mnozí jsou dnes již dlouholetí aktivní umělci.
Postupem času byl ve škole zaveden Literárně dramatický obor a Taneční obor.

V průběhu let vznikla nová sídliště v Hostivaři, Horních Měcholupech a omezené prostory v Jabloňové ulici přestávaly stačit zájmu dětí z těchto oblastí. Počet učitelů dosáhl šestnácti a maximum vyučovaných žáků bylo 411. Bylo nutné územní přesídlení školy více do středu oblasti svého působení a získání větších kapacit pro výuku. V únoru 1984 tedy škola přesídlila do budovy bývalé ZŠ na Trhanovském náměstí 8. V tomto novém prostředí bylo možné rozšířit učitelský sbor, zavést výuku dalších hudebních nástrojů a dát tak možnost uměleckému vzdělávání podstatně většímu počtu žáků.


Po sametové revoluci v roce 1989 se celkově zlepšily podmínky i dostupnost výuky. Název Lidová škola umění (LŠU) se změnil na Základní umělecká škola (ZUŠ) a vrátil se tak k původně používanému názvu těchto škol ještě před rokem 1945 (Základní hudební školy). Postupně byla zavedena detašovaná  pracoviště v prostorách MŠ Boloňská v Horních Měchlupech, ZŠ Bellova a ZŠ Edisonova v Petrovicích. V roce 1996 škola přecházela na tzv. právní subjektivitu, do důchodu odešel dlouholetý ředitel Miloš Žižka a do funkce byl poté  jmenován jeho dosavadní zástupce ředitele Jan Klaus, který ve funkci působil do roku 2001. Od 1. 8. 2001 byl jmenován ZUŠ Hostivař Jiří Stárek, který na škole působil jako zástupce ředitele, učitel zobcové flétny, klarinetu a saxofonu.

  • Skrýt detail ×
    Hornista Honza: vlastním webem proti koronakrizi

    1. Honzo, jak dlouho chodíš do ZUŠ Hostivař a na co hraješ?
    Do ZUŠ Hostivař chodím už pět let, tudíž jsem v pátém ročníku a hraju na lesní roh.

    2. Zjistili jsme, že tvůj další koníček je i programování, jak ses k tomu dostal?
    S programováním jsem se poprvé setkal asi před třemi, čtyřmi roky, a to ve Stanici techniků Vyšehrad, zde jsem chodil na několik kroužků, které mi pomohly se začátky. Během těchto let se stalo programování mým velkým koníčkem a docela jsem se v něm zdokonalil.

    3. Zapojil ses i v rámci současné situace s koronavirem, o co přesně jde?
    Na konci března jsem naprogramoval a spustil webovou stránku „Dobrá pomoc“. Najdete ji na: http://dobrapomoc.jednoduse.cz Cílem této stránky - kromě toho, že jsem se toho při její tvorbě hodně naučil - je propojit lidi, kteří potřebují pomoc, s těmi, kteří ji naopak nabízejí.

    4. Jak tě to vlastně napadlo? Inspiroval tě někdo nebo jsi prostě chtěl sám nějak pomoct?
    Když začala karanténa v celém Česku, tak jsme doma přemýšleli, jak bychom mohli pomoct. Znali jsme spoustu lidí, kteří nabízeli pomoc, a některé, kteří ji naopak potřebovali. Tito lidé o sobě ale navzájem nevěděli a nemohli se proto dobře spojit, tak jsme dostali nápad vytvořit tuto stránku.

    5. A dělal jsi ty stránky sám nebo jsi s někým spolupracoval?
    Stránky jsem dělal úplně sám a když jsem něco nevěděl, musel jsem si to najít na internetu.

    6. Tak to smekáme. Co máš dalšího v plánu s muzikou a s programováním?
    Co se týče hudby, určitě s vámi chci zůstat na této ZUŠ a pokračovat v hraní na lesní roh u paní učitelky Stejskalové a taky v orchestru, doufám, že už brzy ne virtuálně…Programováním bych se jednoho dne chtěl živit, takže s tím budu nadále pokračovat a uvidím, kam se dostanu.

    Jan Štaffa, 15 let, 5. ročník – hra na lesní roh

    Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým

    Danielo, jak dlouho už na naší škole studuješ zpěv?
    Se sólovým zpěvem jsem v ZUŠ Hostivař začala v šesti letech, takže momentálně studuji 13. rokem. Mimo to jsem o rok později začala i se sborovým zpěvem, který jsem s roční pauzou studovala až do loňského roku.

    Studuješ zároveň dvě vysoké školy a do toho sis vymyslela v loňském roce organizaci benefičního koncertu ve Vinohradské nemocnici. Jak tě to napadlo a pro koho koncert byl určený?
    Když jsem začínala u dobrovolníků, zmiňovala jsem, že už dlouho zpívám a ráda bych jim kdykoliv zazpívala, ať už pacientům nebo dobrovolníkům. Po nějakém čase se naskytla možnost při poděkování dobrovolníkům. Tak jsem se s mojí koordinátorkou domluvila, že by bylo skvělé nějaký koncert pro dobrovolníky uspořádat a poděkovat jim tak za jejich docházení na oddělení.

    Jaké to bylo sama na vlastní pěst takovou akci organizovat? Překvapilo tě něco?
    Myslím, že kdybych měla vše zorganizovat úplně sama, nikdy by se tak skvělá akce neuskutečnila. Primární podnět a zajištění komunikace stran byly sice z mé strany, ale velmi mi pomáhala paní učitelka Valentová a i ostatní učitelé ze školy. Překvapilo mě především to, kolik dětí ze sboru mělo o akci zájem a bylo z nápadu nadšených. Měla jsem totiž trochu obavy, ale ty nakonec byly úplně zbytečné.

    Jak ses vlastně k dobrovolnické práci dostala a co přesně kromě benefičního koncertu, který byl taková třešinka na dortu, pravidelně v téhle oblasti děláš?
    Již nějakou dobu jsem si o dobrovolničení zjišťovala informace. Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým a když mi bylo 18, prostě jsem si řekla, že do toho půjdu. Náplní mojí role jako dobrovolníka je, že pravidelně každý týden docházím na zvolené oddělení a tam s pacienty dělám to co chtějí, aby se cítili co nejlépe: čteme si, povídáme si, hrajeme hry apod. Kromě těchto týdenních návštěv se pak, pokud můžu, účastním například mikulášské nadílky, kdy s balíčky obcházíme oddělení, nebo vánočního zpívání pro pacienty a dalších akcí.

    Dá se to vlastně všechno stíhat? Zpívání, školy, dobrovolničení, organizace koncertu...
    I když toho není zrovna málo, stíhat se to dá. Samozřejmě jsou lepší a horší období. Já se snažím si věci nějak rozvrhnout a když je nejhůř (což bude asi až o zkouškovém) snažím se nehroutit a říkám si, že pokud nejde o zdraví, bude to v pohodě. Velkou podporou jsou pro mě samozřejmě i rodiče, kteří mi pomáhají, jak jen můžou. A někdy mi taky samozřejmě pomůže kus čokolády :-)

    Bude mít koncert nějaké pokračování v letošním roce?
    Byla bych moc ráda, kdyby se letos dal uskutečnit ještě další koncert, a to opět jako poděkování pro dobrovolníky. Je totiž dle mého názoru opravdu důležité ukázat jim, že si ceníme jejich práce dobrovolníka, kdy každý týden věnují několik hodin svého času, aby pomohli ostatním.

    Tak držíme palce, ať se koncert vydaří, a děkujeme za inspiraci!

    Knoflíkový akordeon - na to se moc těším!

    Ahoj Míšo, ty jsi se nedávno zúčastnil akordeonové soutěže se skvělým výsledkem, můžeš nám o tom něco říci?

    Byla to soutěž Pražský akordeon ve Stodůlkách a z 21 účastníků v mé kategorii jsem získal Zlaté pásmo. Zahrál jsem si pak i na koncertě vítězů svou oblíbenou skladbu Rytíři na koních, kterou mám moc rád – je to bojovná skladba, kde si představuji souboj rytířů s pohádkovýn drakem.

    Vím, že to nebyla tvá první soutěž, soutěžil jsi už minulý rok na akordeonové soutěži pořádané MŠMT, kde jsi obsadil druhé místo, často hraješ na koncertech, přesto, měl jsi před soutěží trému?

    Chodím ještě na fotbal a v ten samý den jsme měli před soutěží fotbalový zápas. Byl to tedy i závod s časem, abych soutěž včas stihl, takže na trému ani nezbyl čas.

    Soutěžil jsi s klávesovým akordeonem, ale slyšel jsem, že od září chystáš nějakou změnu, povíš nám o tom něco?

    Ano, doteď jsem hrál na klávesový akordeon a od září se těším, že se začnu učit na knoflíkový akordeon. Viděl jsem jich spoustu na soutěži a „knoflíky“ se mi zalíbily.

    Proč, má knoflíkový akordeon nějaké výhody?

    Zkusil jsem si zahrát na akordeon mého pana učitele a všechny tóny jsou blíže u sebe než u kláves. Můžu pak třeba lépe svázat větší intervaly a přitom mít uvolněnou pravou ruku. Nástroj je i menší a přitom má větší rozsah.

    To zní skvěle, a máš už s rodiči vybraný nějaký akordeon?

    Ano, líbil se mi jeden od firmy Hohner – černý s oranžovými pruhy:-), ale ten je moc drahý, stojí 180.000,.Kč. Vybrali jsme ale jiný, také moc hezký a teď už se nemůžu dočkat až ho budu mít.

    Míšo, přeji Ti ať se nového nástroje brzy dočkáš a budeš tak hraním nadále dělat radost sobě i všem svým posluchačům. Děkuji Ti za rozhovor.




Hlavní stránka