Navigace: Obsah | Boxy | Hlavní menu | Patička
< zpět
30. 4. 2020

Zpráva ze čtvrtka 23. dubna 2020

Vážené a milé zpěvačky, vážení a milí zpěváci HKS,

zdravím po týdenní pauze a posílám novou zprávu:

  • prosím nenechte se odradit délkou následujícího textu a pokuste se prosím přečíst zprávu až do konce – děkuji moc! A pro vás, kteří byste dali přednost raději poslechu, než čtení, jsem ten text níže namluvila – můžete si ho poslechnout:
  • ZDE – Pozdrav pro HKS 23. 4. 2020
  • děkuji všem, kteří jste včas vyplnili a odeslali Dotazník, který byl určen právě vám – členům Hostivařského koncertního sboru. Vaše odpovědi, názory, myšlenky a nápady nám pomohou v tom, aby působení ve sboru, bylo více, než jen „zpívání“ ve sboru a k tomu je potřeba vědět, jak uvažujete, jak myslíte, co byste ve sboru chtěli a co úplně ne. Výsledky dotazníku společně probereme – již teď vám mohu napsat, že je o čem mluvit, diskutovat, o čem přemýšlet a také, co zpívat, a proto ještě jednou děkuji za váš čas strávený u Dotazníku!
  • rozvažovala jsem dlouho, jakým směrem zaměřit nyní naši činnost a pro tento týden jsem zvolila činnost, která je pravidelnou součástí téměř každé sborové zkoušky – víte, co mám na mysli?
  • ano, je to staré známé rozezpívání :-) - nejsem si úplně jistá, jaký je váš vztah k této činnosti – jak moc vás zajímá/nezajímá, baví/nebaví, k čemu vám opravdu  - tak jak rozezpívání děláme - je/není dobré, zda vám pomáhá? Teď je čas na přemýšlení o vašem vztahu k této pravidelné činnosti, než se k tomu dopracujeme - shrňme si k čemu rozezpívání vlastně je – plní 2 základní funkce:
  • 1. zpěvákovy hlasivky se při rozezpívání „zahřejí“, připraví se na další zpívání, aby se člověku prostě dobře zpívalo
  • 2. současně se v dlouhodobějším horizontu při rozezpívání rozvíjí pěvecko-technické dovednosti zpěváka – jinými slovy – zpěvák se učí pěvecké technice v jednotlivých cvičeních (některá cvičení jsou vhodná pro rozšíření hlasového rozsahu, v některých si člověk procvičí různé druhy pěvecké vazby (legato, staccato)
  • Ke stažení zde jsou pro váš 5 cvičení na rozezpívání:

    ZDE rozezpívání 1
    ZDE rozezpívání 2
    ZDE rozezpívání 3
    ZDE rozezpívání 4
    ZDE rozezpívání 5
  • Až budete doma zkoušet svůj hlas a budete se rozezpívávat (a budete to umět časem jistě i úplně sami, což ve svém budoucím životě určitě využijete), tak si dejte opět na čas. Nemusíte zpívat všechna cvičení v celém rozsahu, vyberte si jen taková, která vám budou vyhovovat. Až budete potřebovat, odpočiňte si, polkněte, zívněte siJ, v klidu se odpojte a časem se opět přidejte a jen tak mimochodem pozorujte sami sebe, co se s vámi během rozezpívání děje. Běžte navíc ještě po svých pocitech a soustředění, které u toho vznikne – prostě se zastavte a zpomalte, co to půjde – rozezpívání se můžeme věnovat nejen proto, aby po něm následovalo samotné zpívání, ale pro tu činnost samotnou – prostě „cvičíme“ svůj hlas a tedy rozvíjíme sami sebe – není to zpívání - právě jako činnost – nádherné konání :-) ???
  • Zkuste se také zamyslet, co byste se ve zpěvu ještě chtěli naučit, nebo v čem byste se chtěli zdokonalit – např. dokázat zazpívat na jeden dech delší hudební frázi (mít delší dech) nebo více využívat dynamické možnosti svého hlasu (dokázat zpívat mf–f, ale také mp–p) nebo - napadá vás speciálně nové cvičení, které by bylo vhodné právě pro vás? Tím, co vymyslíte, pomůžete nejen sobě, i dalším svým kolegyním a kolegům ze sboru – poznají a naučí se díky vám něco nového. Poznamenejte si své nápady a dejte mi o nich vědět.
  • A na závěr jedna naše společná píseň, kterou patrně znají všechny generace, které do HKS kdy chodily a dokonce jsme ji nedávno zpívali v úplné tměJ a něco zajímavého jsme u toho zjistili - vzpomínáte? Ať se vám tedy krásně zpívá a za doprovodu klavíru zpívejte hlavně na počátku, určitě to zvládnete i bez doprovodu a jen připomínám jako vždy – zkuste povolovat koncovky, tzn. nevyrazit je = nezpívat silně poslední slabiky – je to stejné, jako kdybyste ta slova přirozeně četli, vyprávěli… Příběh Eržiky začíná… (a ke zpěvu s nahrávkou, jak jsem psala v minulé zprávě, se ještě vrátíme… - nezapomněla jsem)

Mějte se krásně a pište básně… abyste potom měli dost textů do nových písní :-),

Lucie Valentová

  • Skrýt detail ×
    Hornista Honza: vlastním webem proti koronakrizi

    1. Honzo, jak dlouho chodíš do ZUŠ Hostivař a na co hraješ?
    Do ZUŠ Hostivař chodím už pět let, tudíž jsem v pátém ročníku a hraju na lesní roh.

    2. Zjistili jsme, že tvůj další koníček je i programování, jak ses k tomu dostal?
    S programováním jsem se poprvé setkal asi před třemi, čtyřmi roky, a to ve Stanici techniků Vyšehrad, zde jsem chodil na několik kroužků, které mi pomohly se začátky. Během těchto let se stalo programování mým velkým koníčkem a docela jsem se v něm zdokonalil.

    3. Zapojil ses i v rámci současné situace s koronavirem, o co přesně jde?
    Na konci března jsem naprogramoval a spustil webovou stránku „Dobrá pomoc“. Najdete ji na: http://dobrapomoc.jednoduse.cz Cílem této stránky - kromě toho, že jsem se toho při její tvorbě hodně naučil - je propojit lidi, kteří potřebují pomoc, s těmi, kteří ji naopak nabízejí.

    4. Jak tě to vlastně napadlo? Inspiroval tě někdo nebo jsi prostě chtěl sám nějak pomoct?
    Když začala karanténa v celém Česku, tak jsme doma přemýšleli, jak bychom mohli pomoct. Znali jsme spoustu lidí, kteří nabízeli pomoc, a některé, kteří ji naopak potřebovali. Tito lidé o sobě ale navzájem nevěděli a nemohli se proto dobře spojit, tak jsme dostali nápad vytvořit tuto stránku.

    5. A dělal jsi ty stránky sám nebo jsi s někým spolupracoval?
    Stránky jsem dělal úplně sám a když jsem něco nevěděl, musel jsem si to najít na internetu.

    6. Tak to smekáme. Co máš dalšího v plánu s muzikou a s programováním?
    Co se týče hudby, určitě s vámi chci zůstat na této ZUŠ a pokračovat v hraní na lesní roh u paní učitelky Stejskalové a taky v orchestru, doufám, že už brzy ne virtuálně…Programováním bych se jednoho dne chtěl živit, takže s tím budu nadále pokračovat a uvidím, kam se dostanu.

    Jan Štaffa, 15 let, 5. ročník – hra na lesní roh

    Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým

    Danielo, jak dlouho už na naší škole studuješ zpěv?
    Se sólovým zpěvem jsem v ZUŠ Hostivař začala v šesti letech, takže momentálně studuji 13. rokem. Mimo to jsem o rok později začala i se sborovým zpěvem, který jsem s roční pauzou studovala až do loňského roku.

    Studuješ zároveň dvě vysoké školy a do toho sis vymyslela v loňském roce organizaci benefičního koncertu ve Vinohradské nemocnici. Jak tě to napadlo a pro koho koncert byl určený?
    Když jsem začínala u dobrovolníků, zmiňovala jsem, že už dlouho zpívám a ráda bych jim kdykoliv zazpívala, ať už pacientům nebo dobrovolníkům. Po nějakém čase se naskytla možnost při poděkování dobrovolníkům. Tak jsem se s mojí koordinátorkou domluvila, že by bylo skvělé nějaký koncert pro dobrovolníky uspořádat a poděkovat jim tak za jejich docházení na oddělení.

    Jaké to bylo sama na vlastní pěst takovou akci organizovat? Překvapilo tě něco?
    Myslím, že kdybych měla vše zorganizovat úplně sama, nikdy by se tak skvělá akce neuskutečnila. Primární podnět a zajištění komunikace stran byly sice z mé strany, ale velmi mi pomáhala paní učitelka Valentová a i ostatní učitelé ze školy. Překvapilo mě především to, kolik dětí ze sboru mělo o akci zájem a bylo z nápadu nadšených. Měla jsem totiž trochu obavy, ale ty nakonec byly úplně zbytečné.

    Jak ses vlastně k dobrovolnické práci dostala a co přesně kromě benefičního koncertu, který byl taková třešinka na dortu, pravidelně v téhle oblasti děláš?
    Již nějakou dobu jsem si o dobrovolničení zjišťovala informace. Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým a když mi bylo 18, prostě jsem si řekla, že do toho půjdu. Náplní mojí role jako dobrovolníka je, že pravidelně každý týden docházím na zvolené oddělení a tam s pacienty dělám to co chtějí, aby se cítili co nejlépe: čteme si, povídáme si, hrajeme hry apod. Kromě těchto týdenních návštěv se pak, pokud můžu, účastním například mikulášské nadílky, kdy s balíčky obcházíme oddělení, nebo vánočního zpívání pro pacienty a dalších akcí.

    Dá se to vlastně všechno stíhat? Zpívání, školy, dobrovolničení, organizace koncertu...
    I když toho není zrovna málo, stíhat se to dá. Samozřejmě jsou lepší a horší období. Já se snažím si věci nějak rozvrhnout a když je nejhůř (což bude asi až o zkouškovém) snažím se nehroutit a říkám si, že pokud nejde o zdraví, bude to v pohodě. Velkou podporou jsou pro mě samozřejmě i rodiče, kteří mi pomáhají, jak jen můžou. A někdy mi taky samozřejmě pomůže kus čokolády :-)

    Bude mít koncert nějaké pokračování v letošním roce?
    Byla bych moc ráda, kdyby se letos dal uskutečnit ještě další koncert, a to opět jako poděkování pro dobrovolníky. Je totiž dle mého názoru opravdu důležité ukázat jim, že si ceníme jejich práce dobrovolníka, kdy každý týden věnují několik hodin svého času, aby pomohli ostatním.

    Tak držíme palce, ať se koncert vydaří, a děkujeme za inspiraci!

    Knoflíkový akordeon - na to se moc těším!

    Ahoj Míšo, ty jsi se nedávno zúčastnil akordeonové soutěže se skvělým výsledkem, můžeš nám o tom něco říci?

    Byla to soutěž Pražský akordeon ve Stodůlkách a z 21 účastníků v mé kategorii jsem získal Zlaté pásmo. Zahrál jsem si pak i na koncertě vítězů svou oblíbenou skladbu Rytíři na koních, kterou mám moc rád – je to bojovná skladba, kde si představuji souboj rytířů s pohádkovýn drakem.

    Vím, že to nebyla tvá první soutěž, soutěžil jsi už minulý rok na akordeonové soutěži pořádané MŠMT, kde jsi obsadil druhé místo, často hraješ na koncertech, přesto, měl jsi před soutěží trému?

    Chodím ještě na fotbal a v ten samý den jsme měli před soutěží fotbalový zápas. Byl to tedy i závod s časem, abych soutěž včas stihl, takže na trému ani nezbyl čas.

    Soutěžil jsi s klávesovým akordeonem, ale slyšel jsem, že od září chystáš nějakou změnu, povíš nám o tom něco?

    Ano, doteď jsem hrál na klávesový akordeon a od září se těším, že se začnu učit na knoflíkový akordeon. Viděl jsem jich spoustu na soutěži a „knoflíky“ se mi zalíbily.

    Proč, má knoflíkový akordeon nějaké výhody?

    Zkusil jsem si zahrát na akordeon mého pana učitele a všechny tóny jsou blíže u sebe než u kláves. Můžu pak třeba lépe svázat větší intervaly a přitom mít uvolněnou pravou ruku. Nástroj je i menší a přitom má větší rozsah.

    To zní skvěle, a máš už s rodiči vybraný nějaký akordeon?

    Ano, líbil se mi jeden od firmy Hohner – černý s oranžovými pruhy:-), ale ten je moc drahý, stojí 180.000,.Kč. Vybrali jsme ale jiný, také moc hezký a teď už se nemůžu dočkat až ho budu mít.

    Míšo, přeji Ti ať se nového nástroje brzy dočkáš a budeš tak hraním nadále dělat radost sobě i všem svým posluchačům. Děkuji Ti za rozhovor.




Hlavní stránka